Am I a highly sensitive person? - Test!

31. srpna 2017 v 20:11 | Pythonissa |  My days

Už jste si všichni určitě všimli kolik pro mě téma HSP znamená. Dnes jsem náhodně narazila na "test", který by měl pomoci lidem určit jestli patří do 10-20% světa, mezi jedince kteří jsou hypersenzitivní. Jsem nadšená a řeknu Vám proč. Rozklikněte celý článek.



Originál testu najdete zde a já Vám teď k tomu něco řeknu. (čti - napíšu)

Jak popisuje i samotný originál článku, na otázky se odpovídá ANO / NE. Osoba, která se test snaží vyplnit by měla být v klidu, v pohodě, uvolněná... aby člověk zkrátka reagoval přirozeně a nebyl ovlivněn. Originál uvádí, že pokud odpovíte na více jak polovinu věcí - ANO, pak jste hypersenzitivní osoba. Nicméně s HSP je to trochu složitější a není to jenom o odpovědích na 23 otázek a následného zařazení. Použiji klišé, ale vysoce citlivá osoba takovéhle věci ví a nemusí si odpovídat na žádné otázky... Nicméně snad ostatním čtenářům článku pomůže nás, citlivější jedince, lépe pochopit

Já odpověděla na všechny otázky ANO, snad ve třech odpovědích mám jakési dodatky a nepřesnosti, ale test se mi zdá dobrý, vychytaný, přesně jak bych si ho představovala.

🎀Nakupování ve městě mi zřejmě připadá namáhavější než jiným.
Ano, ano, ano. Jako každá ženská ráda nakupuji oblečení, kosmetiku (já nejradši nakupuji stejně jídlo), ale když už jdu do města, tak vím pro co jdu, mám nějakou představu, přijdu, vezmu a mizím. Dlouhé courání po obchodech, hledání, vybírání, zkoušení... není nic pro mě. Nudné, únavné a ani nevím proč. Však je to tak...


🎀Násilné scény v kině nebo televizi mě ovlivňují více než ostatní.

Přesně. A stejně jako v prvním bodě opakuji, že nevím proč to tak je, pouze vím, že to tak je. Nepomáhá mi pomyšlení ve stylu: "Je to jen film" či "neboj, to není člověk, ale kus teletiny". Mrzí mě, že neumím vysvětlit proč. Napadá mě taková teorie. Hypersenzitivní člověk vše více prožívá a týká se to i filmů. Cítíte tu bolest, pocity, strach jako by byly reálné, jelikož pro lidi s HSP je každý pocit opravdový. Prožíváme to.
Co se týče něčeho jako televizní zprávy... jsem neviděla ani nepamatuju. Pořad, kde lidé vyberou to nejhorší z celého světa a oznamují to... Ne, ne, ne. To bych taky jednou nemusela vydýchat.

🎀Sociální nespravedlnost na mě působí tak, jako by se týkala přímo mě.
Jasně. Ještě aby ne. Ani se k tomu nechci moc vyjadřovat, jelikož nespravedlnost je něco, co já osobně nemám ráda a už jenom samotné slovo nespravedlnost ve mě dokáže vyvolat vysokou vlnu emocí. Mám pocit, že nikdo s HSP nedokáže zkousnout nespravedlnost. Cítíme Vaše pocity, jako naše. V dobrém i ve zlém.

🎀Jsem výrazně lekavější než ostatní.
Jistě, už odjakživa. Lidé mi stále říkali: "Máš černé svědomí." Hrozně mě to mátlo, jelikož jsem nechápala z čeho by mé svědomí mohlo být takzvaně černé a nemohla jsem ten důvod najít. Ovšem vždy jsem věděla, že černé svědomí nemá s mou lekavostí nic společného.

🎀Když přijdu do nového obchodu, cítím se rychle přemožený/á všemi dojmy a potřebuji obvykle trochu delší dobu než druzí, abych se zorientoval/a.
Celkem jednoduché, nový obchod, nové věci, nové pocity, nové emoce... všechno je najednou jiné a vysoce citlivá osoba se nejdřív musí zorientovat. Konkrétně mě ani nevadí vstřebávání nových pocitů, ikdyž to svým způsobem unavuje, následně jsem ale trochu vykolejená, když ještě měsíc běhám po přestavěném Sainsbury's a sakra nevím kde je to pečivo. Hledám ho tam kde bylo původně stále dokolečka a nechápu, proč už tam není. Mluvím za všechny vysoce citlivé, když povím, že neděláme takovéhle věci schválně.
Neznámená to, že někdo se syndromem HSP nezvládá přijmout nějakou změnu nebo tak. Je to jenom náročnější.

🎀Reaguji zřetelně citlivěji na zvuky než druzí lidé. Hlasité zvuky mi působí téměř tělesnou nevolnost.
Ano. Bytostně nesnáším, když někdo křičí, dělá randál... pokud má ten randál apoň nějaký konstruktivní důvod tak budiž, ale "mnoho povyku pro nic"... to bych vraždila. Doslova. Pokud je přemírá hluku opravdu vysoká tak ano, je mi fyzicky zle a bolest hlavy je jenom to nejmenší.
Mě napříkad bývá na zvracení. Pokud hlava přijímá hodně vjemů, musí je nějakým působem vstřebat... pokud se jí nepodaří vstřebat vše... musí to ze sebe dostat. Jakkkoliv.

🎀Cestování mi připadá namáhavější než ostatním.
Tady to mám tak napůl. To víte, že bych hrozně chtěla najít jedno jediné místo, kde bych mohla zůstat a věděla, že tam budu moct vždy zůstat a... jistě, že by to bylo lepší. Ale nemohu to místo najít. Dokud místo, kde budu moci "dožít" nenajdu, tak mi cestování problém úplně nedělá.
Ono hodně záleží i na tom, čím vším si určitá osoba s HSP prošla. Jasně, stresuje mě cestovaní, je mi zle, mám všeho plnou hlavu, ale... zatím nemám, kde bych mohla zůstat a mohla být taková jaká jsem. Také jsem nikdy moc necestovala, chtěla bych svět vidět ještě trochu...

🎀Kontakt s druhými lidmi mě mnohdy vyčerpává.
YES!
Nemyslím to zle, za to nikdo nemůže. Já si velmi ráda popovídám, ale... ikdyž nechci, vnímám Vaše emoce, čím více lidí, tím více emocí... a když jsou emoce negativní... Je to těžké.

🎀Často mě pronásledují i malé věci, které řekli jiní.
Tento bod je jasný, mluví o tom, co pro mě byl největší problém hlavně v dětství. Když lidé něco řeknou, vím jak se u toho cítí, ale nevím proč to řekli. Snad proto i maličkost, kterou nikdo nemyslel zle, udržuji v hlavě a při každé zámince znovu zabolí. Lhostejno, že to byla maličkost. Nedá se proti tomu obrnit. Zkoušela jsem hodně variant, ale bez pokroku. Dnes nebo před 15-ti lety... zůstává to v hlavě.

🎀Někdy mám pocit, jako bych slyšel/a i to, co druzí neřekli.
Další vysvětlení k tomu, proč mám ráda ticho. Slyším lidi, ikdyž nemluví. Nedávno datuji krásnou situaci. Přišel mě navštívit Zbyněk, což je človíček, který pro mě znamená hrozně moc. Byl informován o tom, že dveře jsou otevřené a může klidně vejít. Když přišel stála jsem na druhé straně kuchyně a hledala něco v telefonu. Pozdravili jsme se.
(někdy nechávám dveře otevřené dokořán, když je mi teplo, taky jsem kuřačka, většinou tedy kouřím mezi dveřmi)
Najednou jsem slyšela: "Ehhhhhm, mám zavřít dveře?" Velmi zřetelně pronešená otázka, jenom jako kdyby se na začátku zakuckal. Odpověděla jsem a reakcí mi bylo překvapené: "Cože?"
Reagovala jsem: "Ptal jsi se mě, jestli máš zavřít dveře, ne? Tak říkám, že můžeš/nemusíš, je to na Tobě."
Odpověděl: "Asi jsem se chtěl zeptat, no." Jenže já slyšela jasnou otázku... která nebyla vyřčena.
Teď si představte, když slyšíte lidi aniž by museli otevřít ústa... kolik hluku slyšíte, když skutečně promluví, nebo když křičí. Hrůza, děs.

🎀Často mě pronásleduje něco, co jsem nevykonal/a nebo neudělal/a dost dobře.
Jojo, zůstává to v hlavě. Zvlášť když někdo nepěkně okomentuje, že se Vám daná věc opravdu nepovedla a že jste to zkazili. Stejně jako u otázky č.9.

🎀Vnímám velice dobře, jak se cítí druzí.
... souhlas.

🎀Často se cítím nepochopený/á, protože zřejmě vnímám víc a jiné věci než druzí. Mnohdy se cítím z tohoto důvodu taky velmi osamělý/á.
Pocit samoty zažívám asi skoro pořád. Může kolem mě být milión lidí, jenže já jsem pořád jen já... Ono když vnímáte maličkosti, emoce a pocity více než realitu... následně reagujete jinak než ostatní a... lidé nechápou. Nemohu za to, že vidím, cítím a slyším mnohem více než ostatní.

🎀Velkým davům se nejraději vyhýbám.
Určitě.
Neříkám, vždy jsem chtěla být herečka a vystupovat před lidmi, akorát je tady nepatrný rozdíl. Jako herečka před lidmi bych stejně cítila energii v sále i energii jednotlivců, ale nikdo by mě nijak neovlivňoval, všichni by poslouchali, co říkám a nakonec zatleskali.

Avšak velké davy lidí, kde si s Vámi chce povídat každý nadržený týpek a jsou ze všeho strašně nadšení... Ne, děkuji.

🎀Jako dítě jsem se vyděsil/a, když učitel káral nějakého spolužáka. Cítil/a jsem se tak, jako by káral mě, i když jsem se toho vůbec neúčastnil/a a nebyl/a míněn/a.
Pamatuji si úplně dokonale veškeré situace a průšvihy, které v mé třídě vznikly a vždy, opakuji vždy, jsem se cítila jako bych za to mohla já nějakým způsobem, přestože jsem s tím neměla absolutně vůbec nic společného. Nepříjemné.

🎀Když ve vzduchu visí konflikty nebo hádky, cítím to téměř tělesně - dokonce i když se mě to vlastně vůbec netýká.
... a pak mi má být příjemně mezi lidma... to máte furt něco.

🎀Nálady jiných lidí mě ovlivňují zbytečně silně.
Vysoce citlivá osoba následně nedokáže rozeznat své emoce od cizích. Špatná nálada druhého dokáže ovlivnit mou během nanosekundy.

🎀Když je velký neklid, reaguji podrážděně, roztržitě, stresem nebo tělesnými /emocionálními symptomy.
Stejné jako v případě hluku nebo velkých davů...

🎀Potřebuji se často stáhnout a mít hodně času pro sebe.
K tomu není co dodat. Souhlasím.

🎀Harmonie je pro mě důležitá, v atmosféře nesouladu trpím.
Osůbka s HSP může atmosféru změnit, ale taková kouzla vezmou hodně energie, životní síly a je to něco jako jít hlavou proti zdi pokud Vám ostatní účastníci nejdou vstříc.

🎀Konfliktním situacím se nejraději vyhýbám. Když bych se vlastně měl/a prosadit, reaguji spíš tak, že ustoupím, i když mě to pak mrzí.
Tohle je opět pravdou tak na půl. Já jsem taková, že když mi o něco fakt jde, tak jsem schopná se hádat, bránit a bojovat za věci, které mi připadají správné!
Ale ano, v určitých případech poznám a vím, že nemá smysl jakýkoliv odpor a radši sklopím hlavu a řeknu: "Máš pravdu." Bolelo by mne mnohem víc něco někomu vysvětlovat, přesvědčovat a pokud ten člověk nestojí za jakoukoliv námahu... tak co. Nechci na sebe brát ještě více emocí než musím.

🎀Daří se mi spíš zasazovat se za práva druhých nebo zastupovat zájmy veřejnosti než mé vlastní zájmy.
Čistá pravda. Asi umím prosadit i ty své... ale za ostatní se mi bojuje lépe. Něco jako, že pro sebe si neuvařím víc než čínskou polévku, ale když je pro koho vařit tak velmi ráda uvařím 4 jídla denně a bábovku jako bonus.


🎀Umím naslouchat a umím se dobře vcítit a druhé povzbudit, když mají problémy.
Když víte, co druhý cítí... víte jak se ptát... a pokud dotyčný nelže... dá se s emocemi čarovat. Jeden z důvodů proč jsem za tento syndrom HSP ráda... mohu pomáhat ostatním. Sice jim nemohu dát peníze, domov, auto nebo je doučovat matematiku. Ale mohu zařídit, aby se cítili skvěle. Vnitřně skvěle.

Ufff, článek je konečně po 4 hodinách hotový.
Co mu říkáte? :] :]
Napište mi do komentářů.
Já se zatím jdu vrátit na chvilku do reality.
Mějte se kouzelně.
Loučí se
Vaše
Pythonissa
 


Komentáře

1 MorphoKeiji MorphoKeiji | Web | 1. září 2017 v 16:52 | Reagovat

Snad ani nevím, co dodat. Taky říékám na všechno ANO a na všechny tvé rakyce taky ANO. Shrnula jsi mě dokonale.
Snad jen k tomu, jak odpovídáš na nevyřčené otázky - taky se mi to stává a někdy mě to až děsí. Třeba někoho slyším mluvit, třeba dost nezřetelně, ale když chci, aby to zopakoval, tak "já nic neříkal". A pak se mi potvrdí, že to, co jsem zaslechla, pochází od toho člověka. Párkrát mě napadlo, že začínám Edwardovatět... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama