HSP - Highly Sensitive Person

26. června 2017 v 11:58 | Pythonissa |  My days

HSP - aneb tedy vysoce citlivá osoba. Za jednu takovou se určitě považuji, nicméně tento pojem je nový a ještě donedávna bych své "divné" chování neuměla tak přesně zařadit... Rozhodla jsem se proto na jeden článek, který se týká tohoto tématu, zareagovat. Něco potvrdit, něco vyvrátit... ještě, že jsme každý jedinečný. :)
Článek na který reaguji - ZDE.



Svou reakci na nějaký článek píši poprvé, aspoň pokud se správně pamatuji. Nevím, jak může můj čin dopadnout, ale pojďme to zjistit.

Samotný úvod článku je super a je pravdivý. Být vysoce citlivou osobou opravdu hodně vyčerpává. Někdy mi snad i přijde jako kdyby na mých bedrech neležely jen mé problémy, ale problémy celého světa... Jako malá jsem veřila tomu, že bezcitní lidé existují, protože jejich pocity prožívám já namísto nich. Osobně asi patřím mezi skupinu extrovertů, ovšem záleží - jak kdy.

Nyní to vezmeme postupně po bodech:

1. Mluvte tišeji, stojíte-li blízko u nich.
S prvním bodem absolutně souhlasím. A nejvíc neuvěřitelné, že ze všech 21bodů je první zrovna tento. Víte, hluk je fakt něco příšerného. Nesnáším když muzika musí řvát, když někdo stojí vedle mě a křičí, vyvede mě z míry pokud někdo použije tón hlasu, který na mě nějakým způsobem naléhá nebo na něj nejsem, přinejmenším, zvyklá. Vedle mě se může klidně i šeptat, vážně. Slyším Vás až moc, nemusíte k tomu vůbec mluvit.

2. Citliví lidé nejsou chroničtí stěžovatelé!
Souhlas, souhlas, souhlas. Pro vysoce citlovou osobu je těžké vnímat spoustu různých aspektů a někdy potřebujeme klid. Pochopte... když se bavíte s vysoce citlivou osobou, necítíte se s ní dobře, ale hrajete "habaďůru" o tom jak je vše super, citlivá osoba to vycítí a působí to dost velký zmatek. Jak nám po tom asi může být? Když vidíme spoustu lží, přetvářek, nehodného chování... ? A když už se to vše děje, jeden si musí aspoň postěžovat, ne? Jojo, není to jednoduché.

3. Citliví lidé milují silné umění.
Ano, ano. Také mohu jen souhlasit. Malování nebo sochařství mě třeba neláká až tak, ale už jen ta myšlenka cokoliv tvořit je absolutně super. A to s tím barvením vlasů každý týden... Co dodat. Já si vlastně kolikrát taky nechci úplně obarvit, či si tím nejsem jistá, ale vždycky to tak nějak vznikne.

4. Podnapilost v nich může rozeznít zvon radosti, ale opilost je ničí.
Další velkej souhlas. Jasně, stačí mi jedno pivo, které ani vlastně nepiju a jsem dostatečně veselá, ale opilost... Snažila jsem se najít svou "hranici" pro alkohol. Nenašla jsem ji. Vlastně je mi zle už při tom prvním pivu. A určitě nesnáším, když mě někdo do pití nutí, nalije mi panáka bez mého souhlasu a tak dále. Alkohol se mi tak nějak vůbec moc nelíbí. Neříkám, že si ráda nevypiji, ALE...

5. Citliví lidé milují pozvánky na jídlo, na skleničku, na nákupy a v podstatě na cokoli. Ale ne do tělocvičny!
JO! Jídlo, nákupy, víno - může být! Co se týče tělocvičny, tak souhlasím s tím, co je v původním článku napsáno. Nemám ráda když na mě někdo kouká nebo musím držet tempo se skupinou lidí. Mám k tomu asi milion důvodů. Takže mě osobně potěší i pozvánka do tělocvičny, pokud si mohu v posilce pobíhat, kde si zrovna usmyslím.

6. Nedělejte si starosti, pokud v davu lidí usínají a nebo jsou najednou zticha.
Ne, že bych někdy usnula někde v davu... však ano, někdy je všeho moc a potřebuji ticho. Nesoustředím se na výraz tváře, či v jaké pozici se zaseknu. Vstřebávám. Ticho.

7. Ano, zírají do prázdna. Ne, nesnaží se být hrubí!
Přesně, za pár minut jsem zpět v realitě. Někdy je vjemů přebytek.

8. Kritiku od nich berte jako kompliment.
Tohle asi nechám posoudit jiné. Každoupádně kritikou se vysoce citlivý člověk ublížit nesnaží, jen říká co vidí, cítí...

9. Je pro ně normální se na pár dní vytratit.
I já mohu potvrdit, že kolikrát přišla návštěva a já ani nevylezla z pokoje pozdravit, nechtělo se mi. A to nepředpokládám, že nejsem zábavný a společenský člověk, ale společnost lidí také unavuje... Výše únavy záleží na počtu lidí, jejichž emoce na sebe vysoce citlivá osoba navázala...

10. Buďte k nim upřímní ohledně svých pocitů.
Néééé asi. Tak tohle zní fakt logicky a myslím, že už jsem to zde i v jednom bodu nakousla. Vysoce citlivá osoba vycítí, co k ní cítíte a co s ní zamýšlíte. Neříkám, že se tato vrozená schopnost nedá oklamat, ale je to jako když víte, co se stane, ale necháte se přesvědčit nebo poslechnete jiný hlas v sobě. Chápeme se. O čem tu mluvím? Netvrďte nám, že jste s námi rádi, pokud to tak není. Ani naopak. My stejně cítíme jak to je, zbytek už nás jen mate.
Víte, já totiž poznám, že Vás něco trápí, ale pokud Vy mi budete tvrdit - "ne, já jsem úplně v pohodě", už nejsem schopna určit zda jen potřebujete na velkou, máte problémy doma nebo Vás snad nudí má konverzace. City jsou hezká věc, tak nic neschovávejme.

11. Odolejte pokušení vést s nimi ožehavé politické argumentování.
V tomto bodě souhlasím pouze s první větou, cituji: "Pro citlivé lidi jsou problémy ve světě pravděpodobně tou největší starostí." S tim souhlasit můžu, jestli jsem už tak milionkrát nebrečela kvůli zkorumpovanému světu večer do polštáře... Každopádně o politiku se nezajímám, zřejmě tam nevidím nic co by nám mohlo pomoci. Tenhle bod se mi trošičku protiví, nevím proč bych se s jakýmkoli člověkem nemohla bavit o politice a co já vím. Chápu, že nějaké drastičtější přesvědčování by vysoce citlivý člověk nemusel unést, ale to se týká čehokoli, nikoli výhradně politiky,

12. Ani se s nimi nehádejte o náboženství!
Tento bod také moc nechápu, stejně jako u bodu číslo 11. Asi nikoho nemusíme přesvědčovat o tom, že je něco pravda. Pravda je totiž relativní.

13. Jsou velmi dobří posluchači.
Souhlas. Opravdu úplně nesnáším, když mě někdo neposlouchá. A ano, je to poznat.

14. Potřebují si sami plánovat svůj den.
Jakože netuším, jestli bych měla dělat něčeho více nebo méně, ale rozhodně vždy vím, kolik, jak a kdy toho chci zvládnout. Důležité je vyměřit čas na odpočinek.

15. Citliví lidé jsou dobří pozorovatelé a ani v nejmenším neodsuzují.
Odpovědi, odpovědi... Ale nemyslím si, že bych byla až tak dobrý pozorovatel.

16. Nebudou vždy vaším hospodským parťákem.
O tom už jsem se zmiňovala.

17. Nepouštějte hudbu, kterou nemají rádi.
Vzhledem k tomu, že já poslouchám výhradně české country, tak už jsem si na jiné styly dostatečně zvykla. Ale nějaké techno, drumce a takové to "puf, puf, puf" moc nemusím. Bolí mě z toho hlava. Zvlášť pokud je zvuk na maximu.

18. Pokud s nimi žijete, uklízejte po sobě nepořádek.
Nemohu posoudit, sama jsem moc velký bordelář.

19. Pokud s nimi pracujete, nesnažte se si s nimi povídat, zatímco jsou plně ponořeni do projektu.
Nemám co dodat, plně souhlasím.

20. Uvědomte si, když se jich něčím dotknete, a poučte se z toho, co jste řekli nebo udělali.
Také bez komentáře. Souhlasím.

21. Jsou-li vaši podřízení, dopřejte jim po práci chvíli oddechu.
No, kéž by si to zaměstavatelé uvědomili.


A takhle končí ten příběh veselý, protože Antošová musí do práce. Mějte se, smějte se a vidíme se zase někdy... co nejdřív.
Naviděnou.

Pythonissa
 


Anketa

Věříš, že padající hvězda plní přání? ✨

Ano. 😊
Ne. 😁

Komentáře

1 Luma’il Luma’il | Web | 27. června 2017 v 18:34 | Reagovat

O senzitivních lidech jsem četla nedávno článek a hodně mě zarazilo, jak některé věci na mě sedí. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama