Podivné myšlenky ? ☮

24. října 2016 v 0:44 | Pythonissa |  My view of England
Nebudeme to zdržovat a šup na to... :)




Těžko říct, jestli to byly podivné myšlenky, anebo jen chuť na dýmku míru, každopádně se kousek od nás potloukal takový zjev. Vypadal jako bezdomovec... Možná snad právě proto, jsme měli odvahu zrovna jeho se zeptat, jestli by nám do dýmky míru nesehnal nějakou náplň. Řekl si asi o dvacet liber a dušoval se, že proto dojde a za hodinku se vrátí.
"No tak to asi ne, kamaráde." Řekli jsme.
Pak zkusil, že bychom mu dali jenom půlku a druhou později, ale nakonec to dopadlo tak, že jsme šli pro onu náplň s ním.
Nečekaně se trochu rozpršelo - Anglie.
Cesta byla vážně dlouhá, ale pak jsme došli na místo určení. Nechal nás stát pár metrů od domu, do kterého vešel... no vlastně - nevešel.

Z domu vyšla jeho přítelkyně, začala ho objímat, pusinkovat, následně se tam začali handrkovat. Z mírných hlasů se stávaly silnější a mocnější. Už jsme mohli slyšet jejich hádku, přestože jsme nerozuměli. Ono cizí rozhovory ani hádky se stejně nemaj poslouchat, že ? :)
Nakonec se do věci přidala i babička slečny. Nejdřív se je pokoušela tak trochu odtrhnout z toho agresivně zamilovaného pouta, ale moc se jí to nedařilo. Hlavně náš průvodce se tak nějak snažil "utéci", ale nedařilo se. Způsobil tím jen, že jeho přítelkyně stále pobíhala za ním a chudák babička měla co dělat, abych je docupitala.
Trvalo to strašně dlouho - no, 20minut určitě. Potom se k nám dokodrcal náš průvodce se zkrvavenou rukou a slovy: "To je normální." Následně si sáhnul do dost divné části trenek, vytáhnul igelitový pytlík a mocně k němu přičichl. Poté uznale pokýval hlavou nad vůni čehosi a strkal nám to do ruky. Zároveň natahoval tu svou pro 20liber.

Ondřej (nyní už tedy můj bývalý přítel) pověděl, že by se na to velmi rád nejprve podíval. No byl to hrozný problém, ale náš průvodce nakonec svolil. Když jsme viděli, co za přeschlý bordel je vlastně vevnitř, chtěli jsme mu vše vrátit a odejít.
Každopádně průvodce začal vysvětlovat, jak je to hrozné cosi v červeném igeliťáku strašně super. Rozhodli jsme se umluvit aspoň slevu. Šlo to pomalu, ale přece. Nakonec to dopadlo tak, že jsme z toho cosi vybrali to, co bylo použitelné a dali mu za to 3libry. A to bylo pro něj ještě výhodné.
Otočili jsme se na podpatku a šli jsme domů. Respektive na hotel.

Po cestě jsme museli ještě někoho stáhnout o papírek, aby dýmka míru byla úplná. To se povedlo, dostali jsme celé balení od dredatého mladíka. Díky!!
Došli jsme na hotel, připravili dýmku a šli jakýmsi zadním východem na dvorek, kde jsme se rozhodli ji odpálit. Všechno bylo super, dýmka míru opravdu způsobila mír, tak jsme se rozhodli jít zpátky. Ale... kdo zavřel ty dveře?

Dveře se dali otevřít jen zevnitř. Super. Okna do pokoje jsme nechali zavřená. Okolo bylo jen spousty dalších oken, divné dveře a schody kamsi nahoru. Nejdřív jsme se rozhodli vyzkoušet schody. Tam bylo jen spousty sutin a harampádí. Dobrá, tak tudy cesta nevede. Zkusili jsme dveře. Šli otevřít, ale byli jsme tak zmatení, kde vůbec jsme, už se stmívalo...
Rychle jsme pochopili, že jsme u zadního východu z kuchyně a oslovili jsme kuchařku s prosbou o pomoc. Nejdřív jsme ji vyděsili, ale pak nám přes otevřené, obrovské okno poradila. Pokračovali jsme tedy v udaném směru kolem několika dalších kuchyní... Je divné, že kuchyně měla okna tam, kde to vypadalo jako díra pro myši, ale budiž tedy.

Neumíte si to teď asi tak představit, ale tehdy jsme byli opravdu zmatení a vlastně netušili, co máme dělat. Naštěstí jsme se dostali zpět na pokoj, já šla Ondřejovi přepsat životopis a pak jsme šli spát.

Druhý den, jsme se rozhodli natočit videjko o našem ztracení. Nejhorší na tom bylo, že k těm divným, velkým dveřím ukazovala šipka s nápisem: "Fire exit". Čehož si ani jeden z nás v tu chvíli nevšiml. Všimla jsem si toho až na videu.
Den, kdy jsme dokumentovali video, byl zároveň náš poslední na hotelu a čekal nás odjezd do jiné části Liverpoolu kvůli bydlení. To nebylo tak složité, Ondřej se zeptal na cestu, skočili jsme na autobus, potom se Ondra znovu zeptal na cestu - dokonce nás jeden milý angličan posledních několi bloků odvezl - a byli jsme na místě.


Pro dnešek to ukončíme... Tak snad se Vám pokračování líbí. Někde můžete najít nepřesnosti, ale jsem v Anglii už přes dva roky a těžko se vzpomíná, který den se co dělo. Trochu to splývá. Ale pointa zůstává, snad. :)

Dobrou noc. :)

Pythonissa
 


Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 24. října 2016 v 18:23 | Reagovat

Pěkný zážitek

2 Radek Radek | 29. října 2016 v 7:07 | Reagovat

Konečně jsem to sehnal, na http://rckane.cz jsem našel kvalitního drona za super cenu, ale mají tam i spousta jiných rc modelů.

3 choose-you choose-you | Web | 6. listopadu 2016 v 19:21 | Reagovat

:D :D :D tak ten nápis ma dostal!

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 18. listopadu 2016 v 21:51 | Reagovat

Zabouchnout se dveře je vřdycky nepříjemné skoro bych řekl, že to... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama